Na můj svátek jsem dostal mrtvici a dva týdny jsem ležel v kómatu. Když se byl převezen do ÚNV, přišel za mnou jeden člověk – Honza Dohnálek. Ještě jsem netušil kdo to vůbec je, ale s mojí manželkou hovořil často. Pořádně jsem rehabilitoval v Kladrubech, na Malvazinkách a hlavně  v ÚVN. Jak jsem se uzdravoval, pochopil jsem, že Honza Dohnálek prožil totéž.