Tak, jako obvykle, oslavili jsme je oba dva.

Naše dcera nám zakázala cokoliv připravovat.  Řekli jsme si dobře, uděláme tedy jenom Valšováky. Jsou moje druhá rodina.

Na Vašovkách  to bylo príma a já jsem si opět uvědomil, co pro mě a moji rodinu znamenají. Když se mi stal malér, byla to rodina a Valšováci, kteří se objevili u mé postele.

Od té chvíle můžu na jejich akce a mít takové kamarády je skvělé.  Takový byl i Valšovácký víkend. Spousta jídla, zábavy, kytek a překvapení. To teda bylo. Přinesli velikou krabici, v ní menší krabici, v ní další krabici…… zkrátka krabicovou matrjošku. Na konci obálka a v ní poukázka

Zavazuje mně to. Zvládnu to, musím. Já to přece dokážu a těším se.

A takhle to dopadlo

Za týden se objevila Veronika a vydala pokyn. Zabalte se a jedem. Tak jsme se zabalili a vyrazili. Směr Plzeň. A nám začaly pracovat mozky a byla to Míla, které to zapálilo „jedeme do Manětína!“. Budou tam její bráchové? S kým se setkáme? Ale Veronika mlčí a tutlá vše.

V Manětíně jsme přijeli před zámeckou hospodu a tam to začalo:

byli tam Míliny bratři s rodinami, její maminka

byl tam i Luboš a Marcelou, Tomáš jako zástupci Valšováků. Vítání bylo ohromné.

Vzpomínali jsme na Jirku, který nám v Manětíně svědčil u svatby a - klika cvakla a ve dveřích je Jirka!

Škoda, litoval jsem toho, že nemohl přijet i náš syn Jirka, že Innsbruck je daleko. A vida, do deseti minut tam byl!

Super oslava. Prostě báječný, nemáme slov, máme skvělé děti!!

Děkujeme všem, Míla a Honza

PS děkujeme Vám potomci, jste skvělí. Vaši rodiče